Život rostlin

[Martin]

"Kdyby žil na zemi jedině člověk sám, beze všeho živočišstva a rostlinstva, byl by nám jeho původ zcela nevysvětlitelným. Ač tak podivuhodně je organisován, neliší se v podstatě ani od nejnižších mikroskopických živočichů, ano ani od rostlin, neboť nejnižší formy rostlin a živočichů jsou si tak podobny, že jich nelze ani do sebe odděliti (zoofiti). Tedy i říše rostlinná jest jen vývojem v jiném směru vinutá oduševnělá plasma organická. každá rostlina má svůj život, jejž člověk domnívá se znáti, ale nezná jej vůbec.

Obecnému lidu je život rostlinný pouhý růst, živoření, pro myslitele má však ona zajímavý život. Jsou to svým způsobem oduševnělí tvorové, kterým jen proto nerozumíme, že nemají podobných orgánů jako my. Skutečná duše rostliny proniká nejen z jejích účelných výkonů biologických, ale i z nádherných tvarů, jimiž i živočichy překonávají. Jako člověk, tak i živočichové i rostlinky mají podobné city, neboť sama protoplasma jejich reaguje na podráždění, což sluje irritabilitou.

Je možno nepřipouštěti citu, když celé pole jetelové jde spat, když květ rozevře svou nádheru při záření životodárného slunka a zavře se ve stínu, když za deště se sklopí listy stromů, když rosničky okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) chytne si svou mouchu? Je možno se domnívati, že strom necítí blaha, když za dešťové vlažičky po dlouho trvajícím suchu, omyje dešť zaprášené listy a kořenům rozpustí potravu v zemi, z kterýchžto látek vybírá si jen ty, které mu chutnají a jdou k duhu?

A což pohlavní život rostlin? Je možno, že by se odehrával beze všeho citu? Že i rostliny jeví něco podobného jako je činnost inteligentní, je dnes již jisto. Strom rozestře své větve tam, kde shledal, třeba bezděčně, že je více světla a vzduchu. Ba i zmíněná rosnička se může mýliti, když na ni místo mušky hodíme kamínek. V domněnce, že je to hmyz-kořist, přikloní k ní své ssavé chloupky, ale brzy je zas odtáhne, když sezná svůj omyl. Rostliny mají své pudy. Tak pud vytvořiti semena šířitelná větrem. Pudy však byly získány zkušeností předchozích generací, které se dědí na pokolení, na potomstvo. A sbírání zkušeností, toť činnost intelektuální. Tolik dnes již víme, že rostliny si rostou, jak chtějí, bez ohledu na živočichy a rostly by, i kdyby na Zemi žádných jiných nebylo tvorů. Že se některé z nich dávají opylovati hmyzem, jest vlastností druhotnou a vedlejší. Říše rostlinná je soběstačná úplně, kdežto říše dalšího tvorstva je říší rostlinnou podmíněna. Květy nejsou proto krásné, aby se líbily hmyzu, jsou krásné pro sebe, protože mysl rostlinné psychy je krásná…

Slovutný náš badatel Dr. Velenovský tvrdí, že existuje psychické spojení mezi květinkou a motýlem, a že rostliny mají velký vliv na psychický vývoj člověka. Je přece známo, že lidé milující květinky, jsou lidé jemní, citoví. To je ovšem věcí transcendentní, o níž těžko diskutovati. 

To se dá jen cítiti a tušiti, nikdy však exaktní vědou vyšetřovati. Všude v přírodě lze vystopovati jakousi rovnováhu ve spolužití zvířat a rostlin. A pozorujeme-li blíže, jak rostlina buduje své tělesné orgány kdekoliv a k jakémukoliv účelu, shledáme, že vždy vyhovují nejen potřebě, ale mají zároveň krásný, umělecký tvar.

Celá stavba rostliny jako živočicha odpovídá nějaké umělecké ideji. Je dílem uměleckým; podle nejnovějších výzkumů vysvítá, že ozdobování se rostlin a zvířat je projevem čistě psychickým. U rostlin má princip ornamentalismu tím větší důležitost, poněvadž jím je dokázána existence rostlinné psychy. Rostliny tvoří nádheru svých květů jen a jen pro sebe, neboť je mnoho rostlin o květech báječných, které hmyz nenavštěvuje a naopak. Ornamentalismus je již vštípen samotné plasmě organické. Pohledněme na úžasné formy přejemných radiolarií a diatomaceí a s úžasem doznat musíme, že pouhá plasma organická, bez mozku a nervů, myslí a buduje tak, že slavní architektové je ztělesňují ve svých dílech monumentálních.

Umělecké motivy v květech jsou tak velkolepé, že předstihují výkony umělců lidských. Výkon rostliny a ptáka dá se srovnati s umělcem mrazem, jenž vytváří mnohdy obdivuhodné kresby na tabulce okenní. – A vůně květů? Toť mluva krásná jejich duše (Velenovský). Tedy duše rostliny pozůstává z citlivého oparu. jejž spojuje hmotu a tvar."

 

Spiritistická Revue, 1932, číslo 4

Upraveno Září 13, 2015 uživatelem Martin