Ekonomické důvody

[Martin]

Ekonomické důvody

Prof.MUDr. Kinga Wisniewska-Roszkowska /Vegetariánství

Americká autorka Frances Moore-Lappé v úvodu své knihy „Diet for a small planet“ píše: „Je to kniha o bílkovině – o tom, jak ji promarňujeme a jak je možno se vyživovat, aby půda uživila co nejvíce“.

V prvé části, pod názvem „ztracená práce země“, autorka navazuje na obrovské sklizně zrní v USA mezi léty 1940-1980. Aby se tato zásoba zužitkovala, vznikl velký chov zvířat, k němuž se vázala velká reklama na maso. Hamburgery, steaky, hot-dogy, staly se pro občany USA každodenní spotřebou. Na jedné straně se rozvinula nadměrná a zdraví škodlivá spotřeba zvířecích bílkovin, na druhé straně pak ve spojení s touto situací nastalo velké mrhání rostlinnou bílkovinou, obsaženou v zrní a sóji, určeným za pokrm zvířatům pro zabití. Je zřejmé, že z bílkovin, dávaných zvířatům, jen část se vrátí zpátky v podobě masa, zatímco ostatní části jsou na životní procesy zvířete a na stavbu těch částí jejich těla, které nejsou poživatelné. Tak např. je zapotřebí 16 kg sóji k vyprodukování 1 kg hovězího masa, 6 kg pro 1 kg vepřového, 4 kg pro 1 kg krocaního, 3 kg na 1 kg slepičího masa a 3 kg na výrobu 1 kg vajec.

Výroba mléka je v tomto směru ekonomičtější. Nejvýhodnější je výroba rostlinná. Stejná plocha půdy, určená pro osev zrním dá 5x více bílkovin, než kdyby byla použita pro chov jatečných zvířat.

I když zrno tvoří jen 25% krmiva dobytka, tak při velkém rozvoji chovů je to obrovská ztráta. Moore-Lappé píše, že v r. 1970 v USA jen 1/3 dobytka v USA dostávala zrní a v r. 1972 již ¾ dobytka bylo krmeno zrním. V r. 1972 na jedno zvíře připadá průměrně o 55% zrna více než v r.1 1960, přičemž, což je zajímavé, v r. 1972 dobytek krmený zrnem produkoval méně bílkoviny v mase než dobytek v r. 1960. A ti proto, že zvýšené dodávání zrna a bílkoviny v potravě nepřechází na maso, ale na tuk.

Zvířatům, aby rychleji rostla, se dává do stravy i rybí moučka, různé odpadové průmyslové produkty, ba i antibiotika a hormony, což může mít nepříznivý vliv na zdraví spotřebitelů tohoto masa.

V r. 1971 v USA se spotřebovalo pro dobytek 140 miliónů tun zrní a sóji, z čehož 20 miliónů tun se vrátilo v podobě masa. Zbytek byl ztracen. A tato ztráta byla početně dvakrát větší, než celý roční export zrní a sóji z USA. Toto bezprostředně ztracené zrní, použité pro dobytek, nasytilo by všechny pozemšťany po dobu celého roku. Za to, co spotřeboval jeden biftek, nasytilo by se 40-50 lidí zrním.

Všechny tzv. rozvinuté země používají pro výživu zvířat tolik zrna, kolik jiné, chudé země používají pro pokrm obyvatel. Pokud by se všichni lidé stravovali tak, jak se stravují Američané, pak produkce zrní by musela být trojnásobná v poměru k dnešní. Z toho je zřejmo, že běžná soustava stravování se v USA není v budoucnu udržitelná, protože v nejbližších desetiletích se lidstvo silně rozmnoží.

Marnotratnost bílkovin při krmení zvířat pochází z toho, ze nejde o bílkovinu masa jako o tuk, podle kterého se cení hodnota zvířete. Je to kolosální marnotratnost jak krmení, tak lidské práce a zdraví, protože tučné maso nejvíce přispívá ke skleróze. A všechen tuk nelze oddělit od masa.

Dobytek na svobodě se živí trávou, tedy pokrmem méně energetickým, má mnoho pohybu, což buduje svaly, ne tuk.

Vegetariáni operují důležitým argumentem ekonomickým. Je vypočítáno, že 1 ha půdy může uživit 7 vegetariánů, zatímco masojed pro svou obživu potřebuje 2 ha půdy (zahrada, louka, pole). Na výrobu 1 t hovězího masa je zapotřebí 10-20 tun vysoce hodnotného krmiva. Zrno, nutno k vykrmení jednoho vepře, vystačilo by člověku na mnohem delší dobu než maso tohoto zvířete. Na vyrobení jistého množství živočišné bílkoviny je zapotřebí 5krát více půdy než na výrobu stejného množství rostlinné bílkoviny. Ročně na světě umírá půl miliónu lidí hladem.

V Polsku je 28 400 000 ha orné půdy, která při vegetariánské výživě by uživila na 190 miliónů lidí. Bohužel, v Polsku je silně zakořeněna tradice „dobrého“ a tučného jídla a „prohýbajících se stolů“, které nutí k velkému chovu dobytka a mrhání zrním.

Halina Tarasowá ve svém článku píše, že v r. 1979 byli Poláci v požívání masa v popředí ve světě, ačkoliv při tom jsme měli daleko k blahobytu. Aby se kryly devizové výdaje na import krmiva (mimo jiné i sóji), je nutno ročně importovat 20-50 tun býků. V t. 1978 Polsko spotřebovalo 7 miliónů tun zrní na krmení.

Čím blahobytnější země, tím přepychovější a „pochoutkovější“ je tato“spotřeba na hlavu“. Bohatí platí za hojnost masa, uzenin, másla a smetany, tučných sýrů, šunky, cukru, sladkostí. A za své peníze současně si kupují otylost, kornatění cév, cukrovku, srdeční potíže, mozkové mrtvice a rakovinu různých orgánů.

Uvažme, že místa dlouhověkosti nalézáme výlučně v zemích, kde se spotřeba blíží k vzorci „chudá“ a jejím základem je celé zrno, ovoce, zelenina. Z těchto míst je proto tak málo, že skutečně zdravé podmínky výživy se vyskytují zřídkakdy.

Světem vládne krátkozraké potěšení, nevidící budoucnost, přinášející nemoci a s nimi spojená utrpení psychická i fyzická, stařeckou vyčerpanost a značné zkrácení života. Kdyby se bohatým zemím navrhla redukce těchto potěšení slastí a částečné odevzdání jich hladujícím národům, jistě by nesouhlasily. Argument, že by to posloužilo zdraví na obou stranách, jistě by neměl váhu. Důležité je zde především vlastní potěšení, vlastní slast. A tak chudé národy závidí bohatým. ...A to v situacích. kdy téměř polovina lidstva hladoví. Hladoví proto, že je obírána o živobytí touto druhou, bohatou polovinou lidstva, a to ne pro nutnost své obživy, ale pro své potěšení, slast, způsobující posléze vleklé nemoci a silné zkrácení života.

Není tedy nic divného, že vegetariáni bijí na poplach a žádají změnu a nápravu této situace. A to jak jménem humanity, tak i jménem zdraví.