Zdravím všechny. Můj příběh je celkem prostý.
Vyrůstal jsem v nevegetariánské rodině. K masu jsem měl vždy poměrně velký odpor. V té době mi bylo proti srsti zabíjení zvířat a přišlo mi i celkem nelogické jejich rozdělení na vhodná a nevhodná ke konzumaci. Všechna jsem viděl stejnýma očima. Také mi vadila nadřazenost člověka nad všechny živé tvory. Byl to takový naivní dětský pohled. Stále jsem ale od všech slýchával, jak je maso důležité pro mé tělo a pro můj růst. A do svých patnácti let jsem ho skutečně jedl. Ač tam, kde byla možnost volby, vždy jsem volil bezmasou variantu. Pak jsem již nechtěl pouze naslouchat názor ostatních a snažil jsem se udělat si svůj vlastní. Pár večerů jsem obětoval studiu vegetariánství. Četl si věděcké poznatky založené na výzkumech, jichž se účastnilo tisíce dobrovolníků a jejichž výsledky měly jistou hodnotu. Vše jsem najednou viděl z úplně jiného úhlu. Doma jsem oznámil, že již víckrát nesním ani kousek masa. Rodiče mi naštěstí vyšli vstříc a dodnes vaří speciálně pro mne bezmasá jídla. Po třinácti letech lakto-ovo-vegetariánství již mohu trochu hodnotit a vidím na sobě, že bez masa se dá přežít. Dokonce se fyzicky cítím velmi dobře. Ale je to skutečně zdravější cesta? Ruku do ohně bych za to nedal. Ač v to celkem dost věřím, stále si připouštím, že se mohu mýlit. Naštěstí máme možnost volby a nikdo nás nemůže donutit dělat to, co sami nechceme.
